EVA MACEKOVÁ

Eva je tak trochu pankáč na ilustrátorské scéně. Její ilustrace rozhodně nepřehlédnete. Snídaně s Evou byla zábavná a překvapilo nás, že jako pankáč tak úplně nežije. Každá barva, papír i všudypřítomné figurky mají své místo. A ačkoli je Eva tichá, není nemluvná. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí o ní i o jejím postoji k volné tvorbě.

Jak vypadá tvůj pracovní den?
Hmmm… Dost zevluju. Než začnu na něčem pracovat, tak mi to hrozně dlouho trvá. Tvořím hlavně v noci. V podstatě celý den nedělám nic a potom se na noc probírám a začínám pracovat. Když mě něco baví, tak jsem schopná pracovat hned, jak vstanu, a když mě to nebaví, tak se celý den připravuju na to, že večer teda začnu.

A to pracuješ doma? Nebo máš ateliér? 
Mám, ale ten využívám spíš na takové špinavější věci, radši pracuji doma.

Jak vzniklo rozhodnutí, že se budeš věnovat ilustraci?
Tak nějak přirozeně. Moje máma se věnuje kreativním věcem. Já jsem na střední škole studovala textil a pak i na UMPRUM jsem nastoupila na textil.

Takže střední jsi studovala na Slovensku a pak UMPRUM v Praze?
No, ještě jsem si dělala nadstavbu po střední, pak jsem šla na peďák a pak UMPRUM. Ale myslím, že třeba moji sourozenci by byli mnohem šikovnější, kdyby se tomu věnovali. Nestudovali, ale kreslí úplně perfektně. Jsou to géniové.

Co dělají?
Starší bratr žil v Jeruzalémě. Teď žije kousek od New Yorku. A je to bedna. Studuje tam na prestižní škole. Dělá výzkum pohybu atomů v jádře – věc, které tedy vůbec nerozumím…
Mladší sestra studuje v Košicích mezinárodní vztahy a mladší bratr žije s rodinou kousek od Martina.

Ty žiješ v Praze. Chtěla by ses také ještě někam stěhovat? 
Ani ne, nedokážu se moc rozpohybovat ke změně. A líbí se mi tu.

Už máš tedy dostudováno a živí tě ilustrace…
No, to ne. Já myslím nejsem typ člověka, který by se umění věnoval nějak komerčně.

Nebereš to jako řemeslo?
To ne. Něco málo prodávám, ale výsledky jsou vždycky lepší, když pracuju s chutí. Na zakázce, která mě nebaví, je to vidět. A myslím, že by pro mě nebylo ani dobré, kdybych se tím živila. Ztratilo by to tu spontánnost.

A čím se tedy živíš? 
Pracuju v kavárně a v obchodě s papírem.

A Kudlapress? 
Jo, to taky, ale Juliana s Lukášem Parolkem jsou aktivnější než já. A ani to Riso mě tolik nebaví. Líbí se mi to, ale když tisk, tak raději sítotisk.

No a objekty, které děláš, jsou vždy jen doprovod k ilustraci? Na Lustru jsi měla objekty…
To, co jsem měla na Lustru, bylo konkrétně ke komiksu Béowulf a k příběhu, na kterém jsem v té době pracovala. To mě baví.

Máš nějaké své oblíbené autory?
Co se týče ilustrace, asi nemám. Možná tedy Ataka a Blexe Bolexe – což je už taková klasika. Co se týká lidí, kteří se nedají zařadit, to jeAleksandra Waliszewska, a nejradši mám asiAllison Schulnik – malířka, dělá i keramiku a perfektní videa. A taky Misaki Kawai.

S kým bys třeba chtěla pracovat? 
To si neumím představit. Jsem solitér. Ale mám ráda Martina Lacka, Jana Trakala, Magdalénu Rútovou. Těch lidí je moc.

Je ještě něco, co tě ovlivňuje? 
Hudba je super. Já si k ní dělám své videoklipy v hlavě. Ale nikdy jsem se nedopracovala k tomu, abych je realizovala.

Oblíbená technika? 
Ráda experimentuju. Ale nejběžnější je akryl, spreje a kombinace.

Používáš nějaké programy?
Vůbec ne! Počítači se vyhýbám. Raději pracuju manuálně. Nejhorší je právě pak ten převod. Musím se nutit si k počítači sednout.

To je docela poznat, máš tady mnohem větší stůl na manuální práci a pak minikoutek s počítačem… To je u jiných obráceně.
Komp vlastně používám jen na nějakou postprodukci, doskenovat něco, s barvama posunout…

Jak propaguješ svojí práci? Jestli vůbec? 
Mám blogspot – Liška v noře. Jestli se to tedy dá považovat za propagaci.

Ale na výstavách jsi vždy výrazná…
To ano, asi mě nejde úplně přehlédnout.. Možná až násilně upozorňuju☺

Na který projekt nebo malbu jsi nejvíc hrdá?
(Dlouho přemýšlí.) Asi na obálka knihy Petra Měrky Nácek – ale nemá to s nacismem nic společného… Teda celou knihu jsem nečetla. Petr mi poslal svojí vizi – měla tam být řeka a na horizontu hákáč. Tak to mě celkem bavilo. A potom ilustrace pro Retart.sk – vánoční edice peněženek. Tak to jsou věci, na které se můžu dívat.

Na čem teď pracuješ?
Na dvou věcech. Jedna je pro nakladatelství Akropolis, vyprávění od Nicholase Bradburyho –Tržná farma. Stále řeším vizuál, ještě to není úplně tutifruti. A potom ještě na knize Krutoraketa doktora Lutro-Futra. Dostali jsme na ni grant, takže to musíme dokončit.

Na doktora už máš 3D postavičku…
Nojo, doktor je, už pracuje, ale já moc nepracuju!
Kamarád dělá text a já bych to měla ilustrovat. Není to ani komiks, ani čistě obrazová knížka.

Dobře, tak na závěr – co budeš dělat zítra? 
Zítra bych měla pracovat. Zase.

Co bys po sobě chtěla zanechat..
Tak já nevím, asi už jsem něco zanechala, nedávno jsem nad tím přemýšlela.

Evy stránky: http://liskavnore.blogspot.cz