JAKOB BACH

Stal se zázrak! Po mnoha letech přijali do prvního ročníku ilustrace na UMPRUM studenta hned po maturitě. Jakobovi je teprve dvacet let, ale portfolio má opravdu nabité. Museli jsme to dítě štěstěny vidět na vlastní oči.

Jak vypadá tvůj pracovní den?

Je docela rozmanitý. Všední den mám nakombinovaný se studiem. Řeším projekty a zadání ze školy a odpoledne pádím do školy.

Jsi teď v prváku. Jak stíháš zakázky a volné věci? 
Stíhám toho docela dost. Zakázku zpracovávám přednostně. Spí se pak prostě méně hodin a víkendy jsou pracovní. Někdy to jde těžko skloubit, ale dá se to.

A k zakázkám přicházíš jak? 
Nejvíc asi přes internet, také přes známé. Třeba teď jsme pracovali se spolužákem na ilustraci pro Jarní cyklojízdu.

Propaguješ tedy svou práci na internetu? Máš web nebo blog? 
Jojo, snažím se využívat sílu sítě. Mám Tumblr, používám ho jako takový archív. Nahazuji tam věci od roku 2011 a člověk se prohrabe až do historie. Dále Behance, kde je lepší rozdělení na knihy, plakáty a tak. Časem bych si chtěl koupit doménu. S tou ale bude trochu problém, protože jeden slovenský umělec se jmenuje Jakob Bachorík a internet to prostě prohazuje. Po výstavě v TempleStoru o mně napsali v magazínu, který vyšel v tisícovém nákladu, že jsem studoval v Kanadě, cestuji po celém světě… Sranda, no.

Ke knížkám píšeš i vlastní texty… 
Jak ke kterým. K Simulatio Apparatus jsem si psal vlastní text. Teď spolupracuji s Ondrou Moravcem z FAMU na projektu Námluvy. Píše mi scénář ke knize, která letos vyjde. A také se věnuji jiné knížce, která bude čistě bez textu. Ale vždycky jsem rád, když mi s tím někdo lehounce pomůže.

Jaká je tvoje nejoblíbenější technika? 
Asi litografie. Ve škole máme spoustu kamenů a je tam hrozně skvělá profesorka, která umí tisknout úplně nejlíp v širokém okolí! Stejně tak mě baví i kreslit na počítači a kombinovat to v postprodukci.

A předkresluješ si v ruce? 
Většinou začnu u skici v ruce. Teď jsem dělal tu ilustraci pro cyklojízdu, která vznikla od skici tužkou. Když mi pak řekli, že potřebují deset různě barevných vizuálů, tak jsem sedl k počítači a rychle to překreslil. Pro zakázky je to docela dobrý.
Dál pracuji na knize o maskách, také čistá kresba, 150 stránková autorská knížka Kult rituální masky, přes sto ukázek z celého světa od Afriky po Indii. Chtěl bych vytvořit takový rejstřík a přidat divadelní nebo posmrtné kousky.

Na který projekt nebo kresbu jsi nejvíc hrdý? 
Z knih je to určitě Simulatio Apparatus, těch jsem moc nevydal. Je to o stroji, který tě vezme do virtuální reality.

Hledáš inspiraci v ilustraci, nebo jinde? 
V tom, co je dobré a možné, mi nejvíc otevírá obzory knižní ilustrace. Studuji tam různé technické vymoženosti a zpracování. Ale že bych vyloženě bádal po inspiračních zdrojích, to zase ne. Až když se zaobírám konkrétním zadáním, dělám si rešerše, například dekorů a podobně.

Máš oblíbené ilustrátory, které sleduješ? 
Ani moc ne, prolítnu to vždy zběžně, co se tak zhruba na scéně děje. Nijak aktivně to nesleduju. Na Tabooku se mi teď hrozně líbil Bjørn Rune Lie.Ten je skvělý. Díky internetu je lehké vyhledávat zajímavé lidi, ale sleduju to jen jedním okem.

A existuje někdo, s kým bys chtěl vystavovat? Je pro tebe někdo superhero? 
Těžká otázka. Asi nevím, takhle z fleku. Nemám někoho vysněného. Spíš čekám, až udělám dobrou výstavu, pak teprve začnu přemýšlet, s kým se spojit, aby to bylo ještě lepší.

Takže spolupráce v tvém případě…
Právě, že spolupracuji na projektech dost. Třeba s kamarádem, co jsme chodili malovat na zdi, to byly první kolaborace. A teď se spolužačkou Kristýnou Fingrlandovou, co je se mnou v prváku, jsem spojil síly. To je moje první ilustrátorská zkušenost, dělat projekt v týmu, zasahovat si do práce a nezabít se u toho. Baví mě to, je to dobrý. Ale nejvíc jsem pracoval v týmu na větších zdech..

Takže sis prošel graffiti? 
Nene, nedělám se sprejem, spíš akrylem na zdi, je to blíž té ilustraci. Když bych to měl nějak označit nebo škatulkovat, tak je to blíž street artu.

A kde jste malovali? 
V Ostravě nejvíc.

Co budeš dělat zítra? 
Zítra je sobota, takže asi budu odpočívat po tomto týdnu. Asi se někam vypravím, budu venku.

Myslíš, že ilustrace je to, čím se chceš živit celý život? 
Nikdy se nebudu věnovat jen jedné věci. Ale teď je to zrovna ta ilustrace. Baví mě propojovat to s jinými médii, třeba s oblečením. A taky jednou za měsíc jezdím tátovi pomoct vyrábět kuchyně. Jsem ze vsi, takže tam nelze nebýt nějak manuálně zručný. To by člověka vyhostili! Takže když mi nevyjde kreslení, můžu jít i do dílny dělat se dřevem.

Takže rodiče nejsou z umělecké scény, nejsi pro ně trochu ufon? 
Pro mámu víc než pro tátu. Nejsou z umělecké scény. Ale máma má výtvarné cítění, vždycky nás k tomu vedla.

Máme ještě takovou prapodivnou otázku: Jak bys chtěl umřít? 
To je v pohodě otázka! Někde třeba v raketě se svojí oblíbenou hudbou. Vysoko ze Země odlítnout. Aby byl klid na to umřít.

Jakobův web: JakobBach