MARIA MAKEEVA

Ti, co se alespoň trochu málo zajímají o současnou ilustraci, její jméno určitě znají. Tato absolventka ilustrace na UMPRUM je přátelská a vyzařuje z ní, stejně jako z její tvorby, klid. Kdybychom nemusely do práce, povídaly bychom si s ní do večera!

Říká se, že se s prací dlouho mazlíš, že ti prostě trvá dlouho. Je to pravda? Nebo to jsou povídačky? 
Je to pravda. To je věc, na které musím zapracovat, aby to trvalo nějakou rozumnou dobu.

V kolik vstáváš, v kolik chodíš spát? 
Teď vstávám v sedm, ale ráda bych se dopracovala k tomu, abych vstávala už v šest. Je to takový souboj s vlastní vůlí, protože jinak jsem hrozný spáč. Navíc rána mám ráda, je to krásná denní doba.

Takže i když máš náročné zakázky, snažíš se dodržovat režim?
Snažím se mít pravidelný rytmus. Ne vždy se to daří. Nedávno jsem dokončovala jednu větší práci a celé se to obrátilo, chodila jsem spát ve tři nebo ve čtyři v noci a vstávala ve dvanáct. To se ale podepíše na psychice, což je pak vidět i na odvedené práci. Tomu se snažím vyhnout.

Nedávno jsi diplomovala. Jak se ti změnil režim po škole? 
Vlastně až tolik se toho nezměnilo. Možná jedině mi trochu chybí ateliérové konzultace – taková pravidelná setkání každý týden, kdy jsme se všichni spolu mohli bavit o práci. Až zpětně mi to začalo trochu scházet.

Živíš se jen kreslením? 
Ano. Ale nerada bych to zakřikla.

Na čem teď pracuješ? 
Připravujeme teď menší dětskou knížku pro Baobab. Bude o knize, o tom, jak se připravuje do tisku, jak se vyrábí, kdo se na ní podílí. Taková knížka o knížce. Původně to měla být moje diplomová práce, ale musela jsem to odložit, teď se k tomu po čase vracíme.

Takže připravuješ i text, produkci…
To ne, je to spíš společný projekt, pracujeme na tom spolu s Jurajem Horváthem a Terezou Horváthovou, protože oni mnohem víc rozumí specifikům dětské knihy, například jak se má budovat příběh, aby byl živý a zábavný pro dětského čtenáře.

Začínáš od skici v ruce? 
Ano. Na začátku vždy přemýšlím o celkové kompozici a dynamice obrázku. Jestli má být statický, nebo naopak v pohybu, centrální, nebo plošný, minimalistický, nebo naopak bohatý a upovídaný. Je to taková kostra. Až když mám jistotu, že drží a funguje, můžu pracovat na jednotlivých detailech. Bez toho by i ty nejlépe provedené detaily dohromady nedávaly žádný smysl.

…to je trochu přístup grafického designéra.
Možná jo.

Tvůj přítel je grafický designér, typograf. Sestra je oděvní návrhářka. Spojujete síly, mluvíte si do práce? 
S Járou jsme jednou spolupracovali na vizuálním stylu pro Ulč Furniture. Myslím, že se nám to povedlo, dobře jsme si všichni rozuměli. Výhodou bylo, že na samotném designu nábytku pracovali také naši kamarádi, takže všechno to fungovalo jako jeden celek: tvarosloví nábytku, grafika i ilustrace. Jinak si ale do práce tolik nemluvíme, protože já pro grafický design nemám takový cit a Jára to má asi podobné s ilustrací. S Dášou si rozumíme dobře, co se týče stylistiky, atmosféry, určitých témat. Pracujeme ale každá jinak: já pracuji hodně intuitivně a ona zas za vším hledá jasné definice a souvislosti. Často se spolu o práci bavíme, radíme si, zatím jsme ale nikdy nespojily síly na něčem větším. Myslím, že dříve nebo později to určitě přijde a jsem zvědavá, jak to dopadne.

Koukala jsem na tvé starší věci. Používala jsi hodně axonometrii, a charaktery působily jako inspirované socialismem.
Jojo, je to tam. Říkalo mi to víc lidí. Ze začátku to vznikalo samo, aniž bych na to jakkoli myslela, nebyl to záměr, prostě najednou to tam bylo. Teď se učím si toho všímat a pracovat víc vědomě. Snažím se to podpořit tam, kde se to hodí.

Baví tě nějaké historické období, které pak reflektuješ v ilustracích?
Je to dost různorodé, ale řekla bych, že středobodem mé inspirace je mytologie. To je téma, které mě provází už delší dobu a asi už nikdy nepustí. Zabývala jsem se hodně slovanskou mytologií, z toho v podstatě vznikla moje diplomová práce. A pořád se k tomu vracím. Teď procházím tak trochu indickým obdobím, například stará indická architektura je z ilustrátorského pohledu fascinující – je velice obrazná, plná významu. Nacházím v ní pro sebe spoustu detailů, postřehů, jak se dá pracovat s obrazem, které mě předtím nikdy nenapadly a v ilustraci se mohou krásně uplatnit. Kromě toho mě taky inspiruje architektura obecně, jako práce s prostorem, jeho atmosférou a dynamikou. Nebo také užité umění, například staré šperky nebo zbraně, rituální artefakty nebo předměty denní potřeby. Také bývaly velice sofistikovaně tvarované, často zdobené nejrůznějšími motivy. Nic se však nedělalo pouze na okrasu, jak tomu bývá dnes. Ve své době mělo všechno ochrannou nebo jinou magickou funkci, a tento vnitřní obsah dává obraznosti velkou sílu.

Co si myslíš o současné ilustrátorské scéně?
Myslím, že je opravdu bohatá. Je tu spousta šikovných lidí, těším se, co budou dělat dál.

Koho konkrétně sleduješ?
Nejvíc přirozeně svoje spolužáky z ateliéru: Magdalena Rutová, Františka Lachmannová, Alžběta Zemanová, Honza Trakal, Vašek Havlíček, Kuba Plachý, Martin Lacko, Kateřina Kynclová, Nikoletta Logosová, Lucie Lučanská, Eva Maceková, Mariana Dvořáková, Dorota Branná. Z lidí mimo ateliér jsou třeba taky moc šikovní Honza Šrámek nebo Michal Bačák.

Jsi původem z Ruska, jak se vyvíjí ilustrace tam?
Bohužel musím přiznat, že se v současné ruské ilustrátorské scéně tolik neorientuji. Snažím se nastudovat klasiky ruské ilustrace 20. století, abych si doplnila základní vzdělání. Co se ale týče současné scény, tak mi trochu chybí vodítka, podle kterých bych je nacházela takhle na dálku. Dřív, když jsem navštěvovala v Rusku knihkupectví, mě ilustrace i knižní úprava celkově nechávala trochu na rozpacích. Nejkrásnější knihy jsem vždy nacházela výhradně v antikvariátech, a musím říct, že to byly parádní kousky, co se dřív v Rusku vydávalo. V tak velké a různorodé zemi bude vždy spousta šikovných lidí, proto věřím, že talentovaní kreslíři tam jsou. Jen tam teď nebývám tak často a nemám tolik příležitostí se s jejich prací setkat. Proto bych se tam hrozně ráda zas podívala. Jsem zvědavá, jaké to tam teď je… Nedávno jsem měla štěstí – virtuálně jsem se seznámila s jednou sympatickou a šikovnou ilustrátorkou z Moskvy, která se taky jmenuje Maria a tvoří pod jménem Sainte Maria. Dělá velice něžné malované ilustrace jídla, postav, prostředí a předmětů, působí to svěže a klidně. Fakt parádní práce. Takových kontaktů si vážím a doufám, že časem budu potkávat další a další a nejraději nejen virtuálně.

Narodila ses už tady? 
Nene, se sestrou jsme se narodily v menším městě Taganrog, v jihozápadní části Ruska, hned u Azovského moře. Kousek od ukrajinské hranice. Přijeli jsme do Čech, když nám bylo třináct.

Na jakou práci jsi nejvíc hrdá? 
No, dost se povedlo… nevím, jestli o tom můžu mluvit. Je to ještě tajné. Bude to v září venku.

Tak to si počkáme… Máš nějaký cíl? Kam se chceš prokreslit? 
Zatím nic konkretního, ale v poslední době jsem začala přemýšlet o nějaké větší práci na zeď. Nějaký rozměrnější motiv jako součást živého prostředí, veřejného prostoru. To by pro mě byla výzva.

Ukázky Mariiny práce:
Behance
Facebook