MICHAL BAČÁK
V nominaci na Czech Grand Design v kategorii Ilustrátor se letos objevil náš horký favorit Michal Bačák. Jeho práce známe moc dobře, ale chtěli jsme o tomto výtvarníkovi, který původně vystudoval produktový design, zjistit trochu víc. Michal se svou kolegyní Jankou nás přivítali skvělou snídaní v útulném podkrovním ateliéru, který sdílí spolu s fotografkou Kristinou Hrabětovou v Holešovicích. Během rozhovoru jsme se hodně nasmáli, Michal má skvělý smysl pro humor. Bylo znát, že se s Jankou dobře znají, skvěle se doplňovali.
Jako jeden z mála českých ilustrátorů máš asistentku nebo spíše spolupracovnici. Potkávání se s klienty a spousta produkčních povinností sežere dost času a málo zbývá na tvorbu samotnou…
Michal: Do té doby, než jsem začal spolupracovat s Jankou, to byl hrozný chaos! Bývaly týdny, kdy jsem nevěděl co by a pak přišly dny, kdy to bylo hrozné peklo. Nejsem moc organizovaný člověk. Většinou to bylo o improvizaci. S Jankou přišel řád. Najednou musíme být na schůzkách včas, vím, kdy mám odevzdávat a jak. Je to super. A možná je to také otázka na Janku.
Je tedy Michal hodně zaneprázdněný?
Janka: Jo, ve vlnách určitě ano. Je to hodně nárazové. Ale dá se to zorganizovat.
Máš na stránkách…
Michal: ….mám tam hrozně starý věci. To je tak trapné!
O to ani nejde. Ale v popisu máš „I am czech illustrator based in Prague“. Přijde mi to jako hodně skromný popis vzhledem k tomu, kolik máš za sebou úspěšných projektů. Kdo je Michal Bačák v kostce?
Michal: Já si právě myslím, že by práce měla mluvit sama za sebe. Mělo by být cítit, co je ilustrátor zač. Ale beru to asi spíš z pohledu ilustrátora, než z pohledu klienta. Jako klient bych asi chtěl vidět, co kdo vyhrál za soutěže a jaké má reference.
Nechci, aby to znělo jako klišé, ale na webu jsou práce, ke kterým mám nějaký vztah. Třeba blbost, co jsem kreslil pro mamku – bonsaj anebo pokreslená zeď pro zajímavého klienta, nedělám v tom rozdíl. Ale skromnost?
Třeba si jen hraju na přehnaně skromného.
Janka: Třeba to je jen hra.
Michal: Přesně!
Co byla taková top věc, která tě vyšvihla? Dokážeš zpětně posoudit, který projekt tě přesvědčil přejít od produktového designu k ilustraci?
Michal: Hmm… to nevím. Vezmu to asi od začátku. Přestěhoval jsem se do Prahy a s Míšou Tomiškovou a Aničkou Bornouvou jsme rozjeli něco, co jsme pojmenovali Vyrobeno lesem. Míša dělala sklo, já tapety. To byl asi čas, kdy jsem postupně opouštěl design a věnoval se více ilustraci. Představili jsme se tehdy na Designbloku v Bubenské a lidem se to líbilo. Zároveň jsem tou dobou ještě pracoval v grafickém studiu a všechno se to mlelo. Naštěstí bylo kolem hodně lidí, kterým se líbily mé ilustrace a já si mohl říct „zkusím to risknout, opustím pravidelný příjem, řád“. A vyšlo to a s tím i chaos.Teď s Jankou je to lepší.
Jak dlouho spolupracujete?
Janka: Chvíli.
Michal: Rok.
Minulý rok jsme mluvili s Martinou Paukovou, která žije v Londýně. Říkala, že tam není možné nebýt pod agenturou nebo nemít agenta. Je tam velká konkurence a jednotlivec s chabou organizací a vyjednáváním sám za sebe shoří. Inspiroval jsi se v zahraničí, kde už je běžné pracovat s produkčním, nebo to nějak vyplynulo?
Michal: U nás to bylo jinak. Přišel za mnou Janky přítel a řekl mi: „Hele, nechceš s něčím pomoct, prosím tě? Vždyť tohle je hrozná hrůza. Třeba Janka by ti ráda pomohla.“ Takže to spíš přišlo za mnou. Bylo to…
Janka: …spontánní!. A byli jsme kamarádi, ještě než jsme spolu začali pracovat.
Michal: Teď jsme míň kamarádi, po těch pozdních příchodech.
Janka: Občas se nesnášíme. Ale díky tomu přátelství si to pak dokážeme vyříkat.
Takže bys to doporučil?
Michal: Rozhodně. Jestli se člověk doopravdy chce věnovat tvůrčí činnosti, alespoň za mě, je to jediná cesta.
Pojďme si shrnout, jak to bylo s tvým studiem. Jak ses dostal k produktovému a grafickému designu?
Michal: Studoval jsem na UMPRUM ve Zlíně produktový design. To studium pro mě bylo důležité. Ne kvůli tomu, co jsem se tam učil, spíš v rámci vztahů mezi studenty. Měli jsme přednášky v Praze a ve Zlíně. Když jsem se do Prahy přestěhoval, znal jsem tu hodně lidí. Zároveň škola zprostředkovávala zahraniční stáže. Dostal jsem se do Holandska, do Rotterdamu, kam jsem pak šel i na pracovní stáž na grafický design.
Zrovna holandská škola je v grafice na vysoké úrovni…
Michal: Já jsem tam přijel a v portfoliu jsem moc grafické práce neměl. Posadili mě tam za Mac a řekli: „Tak Michale, mohl bys vytvořit třeba tohle zadání“ a já tam tři hodiny hledal, kde se to zapíná, bylo to strašně trapné. A vlastně jsem neuměl holandsky. A po třech dnech jsem zjistil, jak se zapíná ilustrátor! A pak jsem většinou jen něco upravoval.
Každopádně je to zajímavá minulost..
Michal: Ale to jsou mé minulé životy. Já jsem pak spálil mosty tím, že jsem si nechal ukrást notebook, když jsem usnul v autobuse. Bylo tam všechno, práce ze studia, 3D vizualizace, modely lamp, váz, grafika…
Janka: To bylo jak na objednávku.
Takže kdybys měl vzkázat něco svému minulému já, udělal bys něco jinak?
Michal: Nééé. To vůbec. Maximálně to, že jsem mohl víc běhat. Všechno je tak, jak se má stát. A když tomu jde člověk naproti, tak to vždycky vyjde a když to nevyjde, tak to tak mělo být. Možná jsem nemusel usnout v tom autobuse.
Je důležité sebevědomí autora?
Michal: Sebevědomí musíš mít určitě, i když já asi sebevědomě nepůsobím. Musím přiznat, že ani do rozhovoru se mi moc nechtělo. Nerad mluvím o věcech, které se mě týkají. Ale na druhou stranu mám ego jako Sněžka, stále se to ve mně pere. Třeba je pro mě strašně těžké se bavit o penězích a ohodnocení mé práce. Mám stále špatný pocit, že dělám něco, co mě baví a měl bych být rád, že to můžu někomu předvést.
Ale právě toho občas zadavatel zneužívá…
Michal: „Jojo, to máš hned hotové! A co ti na tom trvalo, když je to jen pár čar?“ Ale když ti kresba zabere pár minut, znamená to, že ti trvalo třicet let práce, než jsi k tomu došel. Proto jsem rád, že na schůzky se mnou chodí Janka. Já jak dojde na otázku financí, nevím kam koukat. Což je zajímavé. Jak jsem sebevědomý, egoistický a ješitný, tak když dojde na lámání chleba, stáhnu ocas a nevím, jak na to.
V poslední době vnímám velký trend stylizace, barevné plochy. Tvoje práce je nezaměnitelná a je evidentní, že musí trvat dlouho. Vše je hodně propracované…
Michal: No já si totiž stejně myslím, že jsem tříčtvrteční autista. Ještě mi to nikdo nepotvrdil, ale mám hrozně rád sedět v ateliéru a hodiny tečkovat. Pak mi z toho vznikají kraviny nebo šutry.
Takže jsi rád v takové monotónní bublině?
Michal: Když jsem se sám sebe ptal, čemu bych se chtěl nejvíc věnovat, jestli karikaturám do časopisů, abstraktnějším věcem nebo ilustraci knih, tak jsem nenašel odpověď. Žádná cesta není správná. Od každého mě baví něco. Ta různorodost je nejlepší. Ale pak mě prostě baví jednou za čas tečkovat a tečkovat. Lidi se mě občas ptají, proč si na to nenajdu nějaký program v počítači, který by to dělal za mě.
Janka: A pak mi říká: „Podívej, jsem poslední vůl v Česku, který to retušuje ručně!“
Michal: No, to mohlo znít trochu egoisticky. Ale fakt! Třeba retuše. Když se mi něco nepovede, hezky postaru zamalovávám bílým akrylem. Upřímně, kdybych chtěl tvořit v počítači, tak
by mi to asi moc nešlo. Když dojde k pokusům, tak to mám vždy tak divně vykřivkované… ááá, fuj. Né, kompy né.
Nemáš počítač?
Michal: Tak mám ho. Na ten facebook, žejo.
Máš nějaký projekt snů?
Michal: Určitě. Je toho víc. Teď máme s Jankou naplánovaných spoustu věcí. A pak bych chtěl vytvořit encyklopedii pro děti. Pracovní název je Kniha souvislostí, kde by si dítě prošlo takovým labyrintem celostránkových ilustrací.
Takže by sis přál, aby to bylo hodně detailní?
Michal: To také, ale hlavně aby triceratops vypadal jako triceratops a né jako drak z Game of Thrones. Aby to bylo prostě reálné a bylo jasné, že všechno se vším souvisí a nemůže existovat něco bez něčeho jiného.
To zní jako projekt na pár let!
Michal: A možná ani ne pro mě! Ale bylo by to dobré to zrealizovat.
Dokážeš si představit spolupráci s jiným výtvarníkem?
Michal: Jojo. Nějaké spolupráce mám už za sebou. Třeba tyto vázy jsme vyráběli s produktovou designérkou Klárou Šumovou pro galerii Křehký. Úzce spolupracuji s Michaelou Tomiškovou a Jakubem Janďourkem ze studia Dechem. Kromě toho, že pracuji na zakázku, v rámci týmové práce vznikla třeba kolekce pro galerii Křehký.
Jak se vidíš jako Bačák padesátník?
Michal: Takovej vysvalenej, hubenej… zdravá strava. Obklopený rodinou, děti na mě koukají obdivně. Teda nevím, co má Janka v bločku za plány…
