SEZNAMTE SE: MAGOZ, MARTINA PAUKOVÁ, JONATHAN VERMESCH

Festival ilustrace LUSTR představí od 22. do 28. září až 50 ilustrátorů z české a slovenské scény i zahraniční hvězdy. Seznámíte se s Magozem, Martinou Paukovou a Jonathanem Vermeschem. Ti se jednak podělí o své znalosti na přednášce a limitované master class, ale také představí svou tvorbu klasickou výstavou. Nenechte si ujít možnost pobavit se s nimi osobně. Hosté jsou jsou připraveni u drinku pokecat o všem, co vás napadne.

A už se na vás těší.

www.lustrfestival.cz

Magoz je produktivní španělský ilustrátor. Kromě toho, že ve svém nomádském stylu života zvládl během posledních čtyř let vystřídat bezpočet destinací (Anglie, Malajsie, Vietnam, Madrid, Helsinki, nyní Budapešť), se úspěšně věnuje komerční ilustraci i volné tvorbě, kterou v posledním roce zpracovává jako animace. K tomu všemu přednáší a sdílí vlastní know-how na blogu plném tutoriálů. 

Co znamená tvoje umělecké jméno Magoz? 
Jméno Magoz pochází ještě z dob, kdy jsem se věnoval graffiti. To bylo před třinácti lety. Vybral jsem si ho podle toho jak zní, jak jsou písmena poskládaná za sebou a že nemá žádný konkrétní význam. O pár let později jsem se víc začal věnovat muralům a kresbám, až jsem se nakonec úplně přepnul do ilustrace. Byl to úplně nenápadný a přirozený proces. A to jméno už mi zůstalo.

Věnuješ hodně péče svému blogu, online prezentaci, svému Vimeo kanálu, kde sdílíš hodně tutoriálů. Dokážeš odhadnout, kolik času to všechno zabere? Věříš tomu, že sdílení zkušeností je tolik důležité? 
Skoro všechno, co umím, jsem se naučil z tutoriálů. Učil jsem se od umělců z internetu, kteří mi připadali inspirativní. Tak nějak cítím, že je teď moje povinnost vrátit zpátky, co jsem se měl možnost naučit kdysi já. Mít blog, na který pravidelně přispívám, mi poskytuje skvělou možnost, jak to realizovat. Práce na blogu a newsletterech mi zabere opravdu hodně času, myslím, že tak 10–20 hodin týdně. Ale vědomí, že tím někomu můžu pomoct, mě dělá šťastným.

Slyšeli jsme, že se stěhuješ do Budapešti. Je to kvůli práci, nebo chceš zažít prostě něco nového? 
Je to tak, v září začínám nové dobrodružství ve střední Evropě a Budapešť je první destinace. Snažím se pracovat nomádským stylem a u toho si udržet možnost cestovat. Takhle už to mám poslední čtyři roky. Nikdy jsem v Maďarsku nebo okolních státech nebyl, tak se těším, že tento kus světa lépe poznám.

Jsi ilustrátor, nebo animátor? Většina prací v tvém portfoliu je rozhýbaná do animací. Věnuješ se sám animování, nebo je pro tebe lepší soustředit se čistě na výtvarno? 
V posledním roce jsem se zaměřil na vývoj animací. Je to pro mě nové médium a na rozdíl od ilustrací se v nich dá pracovat i s časem a pohybem. Různé možnosti koncepcí jsou tedy takřka nekonečné. Nejsem přímo animátor, tedy spíš nejsem ten, kdo by uměl dát ilustracím pohyb. Vytvářím vlastní ilustrace a také představu a návrh animací. Můj kamarád a kolega Jose Lorenzo se pak věnuje animaci pod mým vedením. Samozřejmě ale také animaci vlastní invencí hodně vylepšuje. Skvěle se v tom oba doplňujeme, moc nás baví pracovat společně.

 

Martina Pauková je slovenská ilustrátorka, která si podmanila svět plošné vektorové a velmi zábavné ilustrace. Je reprezentovaná prestižní agenturou Pekka a na seznamu jejích klientů se vyjímají značky jako CNN, Google či Pull & Bear. Je nejen šikovná výtvarnice, ale i nabíjející a inspirativní člověk. Na LUSTRu povede master class o tom, jak rozhýbat vlastní mysl tak, aby se dalo hravě zpracovat i zadání, které vám připadá nesplnitelné. To se může hodit nejen profesionálům, ale komukoli kreativnímu, kdo se občas cítí zaseklý ve vlastní hlavě. 

Pocházíš ze Slovenska, pak jsi dlouho žila v Londýně a letos ses přestěhovala do Berlína. Myslíš, že opustit „domácí hnízdečko“ byla nutná a pozitivní změna ve tvém životě i kariéře?
Myslím, že ano! Slovensko jsem opustila čtrnáct dní po tom, co jsem dokončila magistra v oboru Evropských studií. Bylo mi 25, byla jsem vzdělaná, ale neměla jsem žádné tušení, co v životě dál dělat. Londýn se zdál jako přirozená alternativa – jezdívala jsem tam během studií každé léto na brigádu. To město mi přišlo vždycky vřelé pro cizince. Zapsala jsem se tam na kurz grafického designu, což mi později umožnilo pokračovat ve studiu na univerzitě. Obávám se, že takových změn bych asi nikdy na Slovensku nebyla schopná.

Jsi reprezentovaná agenturou Pekka, to je sen každého druhého ilustrátora. Jak se ti to podařilo? 
Pekka mě oslovila asi dva roky nazpátek. Byla jsem tehdy úplně v šoku, protože jsem je měla napsané na svém seznamu top agentur, ale nikdy jsem si netroufla jim napsat. Necítila jsem se připravená! Myslím, že fakt, že jsem tehdy už spolupracovala s menšími agenturami, mi pomohl dostat se do jejich hledáčku. Menší agentury mi daly mi možnost posunout a vycizelovat vlastní styl a díky tomu jsem pak mohla upoutat Pekku. A jsou tam prostě skvělí.

Zažila jsi už takový ten vysněný projekt, nebo na něj stále čekáš? 
Haha, tady vás zklamu. Nemám žádné projektové sny. Baví mě překonávat všechny kreativní výzvy, takže jsem spokojená vlastně pořád. Když se nad tím zamyslím hlouběji, nevadilo by mi zkusit kooperaci s nějakou větší sportovní nebo lifestyle značkou. Líbí se mi hravost a odvaha kampaní velkých značek, tomu hodně fandím.

Jonathan Vermesch je pro změnu francouzský ilustrátor žijící v Londýně. Směle kombinuje digitální svět s kresebnou linkou a odvážnou barevností. Na LUSTRu povede lekci o hravosti ve vlastní tvorbě a pokusí se vás přesvědčit o tom, že není třeba se bát kreslit. Důležité je si hrát! 

Tvoje ilustrace jsou hodně specifické. Jsou moderní, svěží, ale pořád originální. Myslíš, že je těžké udržet si vlastní styl, když jen za pár minut na Instagramu vidíš tolik různých skvělých stylů?
Díky, byl to náročný proces, se kterým jsem se dlouho pral. Dlouho jsem totiž sledoval mnoho umělců i vrstevníků, které jsem uctíval a užíval si jejich výtvarného stylu a vizuálního jazyka. Mělo to na mě docela nepříznivý vliv, ztratil jsem spojení se sebou a chtěl jsem být jako všichni ostatní, jen ne sám sebou. Myslím, že se musíte nějakou dobu odstřihnout od sociálních médií, abyste získali vlastní prostor, abyste si sami sebe poslechli a cítili se dobře na vlastní cestě. Důležité je najít balanc mezi koukáním na práci ostatních a koukáním dovnitř sebe. Když už se porovnáváte s někým jiným, je třeba to nedělat kriticky – škodlivě, ale spíš tak observačně. Pak z toho můžete získat inspiraci a energii pro vlastní práci.

Je všechno, co vytvoříš, digitální, nebo kreslíš hodně na papír? 
Všechno vzniká nejprve na papíře, dělám hodně takové automatické kresby. Baví mě pracovat rukama, používám pen brush, který mi dovoluje být spontánní a zároveň mít silnou bohatou linku. Dělám hodně náčrtků, můj blok je plný nápadů, které pak používám v zakázkách. Nejprve přijde skica a pak zpracování ve photoshopu, kde opravím linku a zároveň vybarvuji. Tohle je pro mě takový postup, který mi sedí nejvíc – nejdůležitější je pro mě spontaneita, kompozice a přesnost přichází až v digitálním zpracování. Takhle mě to baví.

Proč ses přestěhoval z rodné Francie do Londýna? 
Tahle změna pro mě hodně znamenala. Na prvním místě ta zkušenost a nezávislost plynoucí ze života v zahraničí. Rozhodl jsem se pro to po mém studiu Paříži, v Londýně jsem pak začal studoval magisterský titul v ilustraci. Tam jsem mohl další tři roky experimentovat, pomalu se posouvat do stylu, který mi byl nejbližší. Zároveň bylo důležité nesnažit se nikoho potěšit. Byla to léta introspekce, která jsem fakt potřeboval. Atmosféra Londýna mě hodně sytila a dovolila mi být upřímnější. Mám pocit, jako by tam nebyly žádné hranice v tvorbě, opravdu neznám místo, kde bych se mohl lépe vyvíjet k člověku, kterým se teď cítím.

Jaký projekt pro tebe nejvíc znamenal? 
Nejvíc mě baví ilustrovat velmi složité konceptuální nápady nebo návrhy oblečení. Mám pocit, že to jsou přesně příležitosti jako stvořené pro můj vizuální jazyk a zároveň v těchto zakázkách cítím velkou svobodu.